Začátky v lázních

Performance v netradičním prostoru je pro mě asi nejnáročnější disciplínou, zároveň to je oblast ve které jsem začínala. Bylo mi 21 let a já jsem ve své mladistvé nadšenosti, plná ideálů založila projekt Probuďme lázně k životu. Jednalo se o chátrající budovu jabloneckých lázní s obrovských Genius loci. Byl to projekt, který mě toho mnoho naučil. Třeba i to, že člověk toho sám zmůže hodně, ale je hranice, za kterou už se nedostane. 

S partou kamarádů jsme se dali do úklidu obrovské budovy, postavili jsme velkou elevaci do bývalého bazénu a začali jsme tvořit dramaturgii kulturního prostoru. A bůhví kam až bychom se dostali, když by majitel objektu - tedy město, mělo alespoň trochu podobný pohled na svět a věc. 

Mimochodem, pokud by vás celý proces zajímal více dopodrobna, sepsala jsem krátkou knížku: Zápisky z lázní. Ráda ji poskytnu, stačí mi napsat na email anna.strnadova.as@gmail.com.

Působení ve Valdštejnské lodžii

Důležitou kapitolou pro mne bylo i působení ve Valdštejnské lodžii, kde jsem vytvořila několik svých vizuálně-divadelních projektů a zároveň jsem zde asi dva roky působila na pozici produkční. 

Dalšími zásadními spoluprácemi byly projekty: Jizerská 50 padesátkrát jinak, spolupráce se Zuzanou Slámovou a její Nisa factory a performance v rámci festivalu Crystal Valley week. 

Jak prodloužit otevírací dobu u veřejného WC

Performance v netradičních prostorech přináší obrovské příležitosti pro kreativní proces. Každé místo má svou jedinečnou atmosféru, ať už se jedná o autobusovou zastávku nebo opuštěný františkánský klášter. Tvůrce nahlíží do historie místa, do jeho funkčnosti a musí být velmi pokorný, aby svým vstupem neutišil hlas místa. Tedy jeho Genius loci.

Zároveň vyžadují velké a často na hlavu postavené produkční schopnosti. Narychlo vyjednat prodlouženou dobu na místních veřejných záchodcích, zajistit teplo v obrovské opuštěné bazénové hale, vysvětlovat otrávenému personálu místního zámečku, že za pár dnů zde proběhne stromová performance, atd.